10. ledna 2020
Články o Tříkrálové sbírce
Mám čerstvě za sebou Tříkrálovou sbírku. 4. 1. 2020 se vydala naše tříkrálová skupina do určených ulic. Odhaduji, že jako vedoucí takto chodím už po patnácté. Každým rokem mi přibývá zkušeností, zážitků a vděčnosti. Snad proto píši tyto malé postřehy, ani ne tak z Tříkrálové sbírky jako takové, ale ráda bych vyjádřila poděkování dětem - koledníkům.
Když oslovuji děti, zda mají chuť se vydat na Tříkrálovou sbírku, jsem rok co rok vždy znovu mile překvapená, jak nadšeně souhlasí. Dětí, se kterými jsem chodila, je mnoho, školáků od 1. po 9. třídu. Často chodí opakovaně, než vyrostou.
Počasí jsme během let zažili různorodé. Někdy nám mrazem zledovatěly ruce, deštěm promokly ponožky a boty, ale nikdy jsem neslyšela od dětí: „Už nikdy více“.
Je pro mě stále zajímavé, jak při sbírce děti ochotně komunikují s cizími lidmi, kteří nám otvírají. Jak děti Tříkrálovou sbírku vzali za svou. Jsou to chvíle ještě proniknuté vánoční atmosférou laskavosti, štědrosti a velkorysosti dospělých. V jejich očích je znát dojetí, když jim koledníci zpívají: „My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám.“ Jen málokdo z dospělých v té chvíli nevěří a nechce si nechat napsat od dětí požehnání na dveře K+M+B+.
Chodit několik hodin dům od domu na ulici nebo ve vesnici, patro za patrem v paneláku, to působí únavu, nohy začnou bolet. Ale chození při Tříkrálové sbírce má v sobě tu sílu, že jak děti, tak my dospělí jsme nějak odolnější. A když se otevřou vstřícně další dveře, znovu se Třem králům na ústech vyloudí upřímný úsměv a radost, neboť přinášejí všem požehnání do Nového roku.
A tak ze srdce děkuji všem koledníkům!
Sestra Helena Jožáková